A co to vlastně je to Electric Wheelchair Hockey???

Potkali se dva florbalisti v metru a mají kus společné cesty ... Jenže co čert nechtěl, florbalista B sedí na elektrickém vozíku ...

A: Na co to máš?
B: A na co ty?
A: No, já na florbal ...
B: Já kupodivu taky ...
A: Fakt?
B: Jasně, hraju florbal už pár let.

A: Myslíš jako takovej ten sport v hale, lidi běhaj s hokejkama za děravým míčkem mezi mantinely a snaží se dát gól do branky, co tam klečí brankář na kolenou v šílený kombinéze, helmě a rukavicích???
B: Přesně ten florbal myslím :)) ... No, dobře, tak ne úplně přesně ale základ je stejný.
A: Jak stejný?? Když nic jiného tak ty rozhodně ...
B: Neběháš? Chtěl si říct?
A: Sorry ...

B: V pohodě, to je běžná reakce. Ale máš pravdu, neběhám ale jezdím. Prostě si představ florbal, kde jezdí lidi s hokejkama, snaží se dostat k děravýmu míčku a střelit gól. Hm, no jen ty brány jsou teda kapánek nižší a delší a brankář helmu a kombinézu nepotřebuje, pač se nesmí dávat žádný vysoký, maximum je 20 cm. A krom toho nemá ani rukavice, jelikož chytá téčkem.
A: Téčkem??
B: Jasně, to je další menší odlišnost ... Prostě ti co neudrží hokejku můžou hrát téčkem, což je řekněme taková speciální hokejka ... prostě konstrukce z kovu a plastu ve tvaru T, přidělaná k vozíku před stupačkou...
A: Hmm, nějak si to neumím moc představit ... a jak to jako ovládaj?
B: Jenom pohybem vozíku ...

A: Docela bych chtěl vidět střídání lajn :))
B: Myslíš jako formace, jo? Tak to tě musím zklamat, protože to asi napadlo i jiné a tak nám střídání povolili jen v přerušení. Holt žádné přeskakování manťáků se nekoná. K tomu dohromady na hřišti a na střídačce můžem mít max. 10 hráčů, takže se střídaj jednotlivci a ne lajny. To zas trochu zavání fotbalem ale naštěstí počet střídání není omezen.
A: Škoda, to mohla bejt docela sranda :))
B: Jo to mi povídej :))

A: Hele, a kolik vás vlastně je na hřišti? Ty počty jsou nějaký divný, ne?
B: Nejsou, máme totiž na hřišti jen čtyři hráče a brankáře, takže může mít v podstatě každej jednoho náhradníka.

A: A co rozhodčí?
B: Tak ti holt patří ke všem sportům, takže se tam mezi námi taky dva proplétaj.
A: Takže když rozhodčí, tak to se pískaj i nějaký fauly a tak?
B: No, jasně, že jo ... To víš, jinak by z toho bylo v tu ránu spíš elektrizovaný rugby :))
A: To vám jako pískaj třeba narážení?
B: Jo to je jedno ze základních pravidel, žádné narážení, je to bezkontaktní sport ... ale víš jak, co není vidět, nemůže být odpískáno :) Ale zakamuflovat holt nejde všechno. Zvlášť když to provází třeba slyšitelná rána.
A: A je tam třeba ještě nějaký větší rozdíl v pravidlech?
B: No z těch nejviditelnějších to je to, že do brankoviště může jen brankář. A to brankoviště je o dost větší. A krom toho se hraje na dvě půlky po dvaceti minutách.

A: A tresty?
B: Tak ty jsou v podstatě tři ... zelená, žlutá a červená karta. Zelená je takový varování, když je něco menšího, tak se ještě dává ústní napomenutí. Žlutá jsou dvě minuty a červená je vyloučení do konce zápasu. A krom toho samozřejmě máme i penaltu, což je třeba právě za hru obránce ve vlastním brankovišti.

B: Tak doufám, že je ti jasný, že jsem to všechno myslel vážně.
A: Zní to kapánek neuvěřitelně ale jo, je mi to jasný.
B: Fajn. No nic budu vystupovat.
A: Kam vlastně jedeš? Na trénink?
B: Přesně tak.
A: Hm, já taky, škoda, že ne z tréninku, šel bych se mrknout.
B: Zrovna v sobotu hrajem ligu, se přijď mrknout tam.
A: Fakt? Kdy přesně a kde?
B: Ve sportovní hale ...

Příběh nezobrazuje žádné skutečné osoby, pouze je inspirován realitou všedních dnů ...

PRO TY, KTEŘÍ SI TO DO TEĎ NEDOKÁZALI PŘEDSTAVIT