Máme za sebou druhé z pěti ligových kol. Kolo proběhlo pod taktovkou New Cavaliers ve sportovní hale na Třebešíně o víkendu 12. a 13. května. Přijelo všech pět týmů – kromě dvou týmů pražských to byli i Rejnoci ze Zlína, Indiáni z Plzně a Tygři z Janských Lázní. A jako by prudká změna počasí přinesla studenou frontu i na hřiště. Naší náladu to sice nijak neovlivnilo, ale hra nebyla zdaleka tak hladká, jako na kole prvním. Příjemně nové pro náš tým bylo, že jsme s sebou přivezli dva nové hráče – Vláďu a Míšu – kteří s námi trénovali teprve pár týdnů.

Kavalíři si ušili rozpis utkání na tělo, a tak jsme v sobotu začínali hrát až v jednu hodinu odpoledne a rovnou s nimi. Bylo jasné, že jim leží v žaludku naše až příliš snadná výhra 6:2 z prvního kola, stejně tak jako loňský vyfouknutý titul. Tentokráte v plné sestavě a s velkým odhodláním náš tým po téměř roce porazili 4:2. I když jsme do utkání vstoupili rychlým prvním gólem a na jejich vyrovnání jsme ještě zvládli reagovat, se nám pak už i přes šance skórovat nepodařilo. Naopak - v naší, dříve neproniknutelné obraně, se objevovaly díry, které soupeř dokázal potrestat. Soupeř byl tentokráte prostě lepší. Alespoň víme, co musíme zlepšit a bude to pro nás ještě zajímavé.

Po krátké pauze nás čekal další soupeř – Indians z Plzně. Indiáni jsou nováčky v letošní lize, i když část týmu tvoří zkušení hráči. Na druhé kolo už přijeli v kompletní sestavě. Zkušený hráč Jan Vaněk, spolu se zkušeným téčkem Petrem Sulanským se v kombinaci s Janem Thenotem a rychle se zlepšujícím nováčkem Michalem Engem ukázali jako brzy velmi nebezpečný soupeř. Po vcelku vyrovnaném zápasu jsme přece jen vyhráli 4:2.

Jako poslední nás v sobotu čekal tým Tigers. Tygři se stále snaží najít svůj rytmus po vynechaném loňském ročníku. Zlepšují se. A my jsme si mohli dovolit postavit naše dva nováčky. Vyhráli jsme 7:0.

Po zápasech jsme se vydali na týmovou večeři se zákuskem :) a pak rychle domů, protože první zápas druhého dne nás čekal už v 8:30. Zbývali Rejnoci. Rejnokům se na druhém kole nedařilo tak, jako na prvním. Nám ale přesto vstřelili opět dvě branky a uhráli s námi stejný výsledek 11:2. V zápase zazářila především Míša, která nastřílela hned pět gólů. Výborně prostor u brány soupeře vytvářel i Vláďa.

Druhé kolo tedy vyhráli Cavaliers Praha, a srovnali tak s námi body v tabulce, my jsme skončili druzí, na třetím místě se umístili Indians Plzeň, na čtvrtém Tigers Janské Lázně a na pátém místě se umístili Rejnoci ze Zlína.

A co náš tým konkrétně? Tentokrát začnu kapitánkou Ivou. Proč? Protože díky Vláďovi mohla poprvé asi za tři roky vystřídat. Těším se, až se to poštěstí mně, jako brankářce, a ne že jen vyfasuju Ivinu pásku, jako zástupce kapitána :) Jinak hrála dobře, jako vždy. Standa si vyzkoušel roli kapitána nanečisto, když v zápase s Cavaliers opravdu dobře řídil tým. A také držel dobrou náladu a samozřejmě se prosadil i střelecky. Denis si zkusil vést tým se dvěma nováčky na hřišti. Prosadil se i střelecky a na hřišti dobře komunikoval. Pája vyfasoval jen jednu zelenou kartu a hrál čistě. Bohužel, s jeho pověstí mu často odpískají i fauly, které nejsou jeho. I Pája se střelecky prosadil. Jak už jsem psala, Míša hrála tento víkend poprvé. Stejně jako Vláďa. Míša v mém dresu s přelepeným číslem, a s ručně namalovaným číslem na záda z kusu kartonu ukázala, že už teď je opora našeho týmu. Ukázala nadšení a soupeři si jí začali všímat. A Vláďa. Vláďa je slibné téčko do pole. Na brankáře je ho škoda. Jediné, co ho brzdí, je jeho pomalý vozík. Ale i tak byl na hřišti platný. No a co brankář? Střídavě oblačno. Něco se povedlo, třeba konečně jedna vychytaná penalta, něco ne. Za penaltu jsem si tentokrát stejně mohla sama – smetla jsem bránu a dostala zelenou kartu.
Nebylo to nejlepší kolo, ale nebylo ani nejhorší. Ukázali jsme se jako tým, který drží pohromadě. Ne vždy se prostě daří a alespoň víme, co musíme do třetího kola zlepšit. Je to nová motivace, kterou jsme po čtyřech vyhraných ligových kolech asi potřebovali. Věříme, že máme na to to ve Zlíně zase otočit.

Na závěr bych chtěla poděkovat především našim trenérům Andree a Kubovi, kteří tam byli s námi i s celou rodinou. Dále Míše, Matějovi, Lucce a Lucce, Lukášovi, Fedorovi a věrným fanouškům. Děkujeme.

A na úplný závěr bych se chtěla rozloučit s Jitkou, která náš tým opustila.

Jana Stárková
Brankářka